RC (Ami): Najít světlo ve tmě

Název: Najít světlo ve tmě

Autorka: Simona Vlková

Nakladatelství: Fragment

Série: -

Díl: -

Rok vydání: 2014

Na maturitním plese zemřela teprve devatenáctiletá maturantka Bára. Kolem události se roztočil nemilosrdný mediální kolotoč. Pro Bářinu matku Simonu šlo o nejtěžší období v životě.
Čelila nelehkému osudu, ale i tlaku médií. Po roce se rozhodla uvést vše na pravou míru a napsat knihu o tom, co prožívá. Po zveřejnění nápadu na sociálních sítích začala vznikat tato osobní výpověď, doplněná příběhy lidí s podobnou zkušeností.
Otevřená zpověď o pocitech, smutku, vyrovnávání se se smrtí dítěte, ale i o naději a překonání sebe sama. O lidech, kteří to i přes těžkou životní zkušenost nevzdali a jdou dál.

,,HLEDÁNÍ CESTY ZPĚT DO ŽIVOTA PO ZTRÁTĚ BLÍZKÉ OSOBY."

 

Musím se přiznat, že o knihu jsem si napsala hlavně kvůli obálce. Příběh nevypadal nějak úchvatně - moc jsem ho nezkoumala. To byla chyba!

 

Ta obálka je prostě úžasná. je jednoduchá a taková magická. Také se Vám tak strašně líbí jako mně?

Najít světlo ve tmě - název je krásný, nevšední a zajímavý.

 

Kniha jako samotná je dost o ničem. Ano, je hezké, že zničená matka napsala nějakou vzpomínku na dceru, a že kolem Barčiny smrti byly a určitě stále jsou nějaké nejasnosti a ona nám je chtěla osvětlit, ale paní Simona si s knihou mohla více pohrát.

 

První půlka je zmatená.

Autorka popisuje svoje pocity, které jsou převážně negativní a po svém se vyrovnává se smrtí Báry...Nechci paní Simoně nějak křivdit, ale kniha je strašně unavující, když se v ní několikrát opakuje, že měla deprese, neustále kouřila, pila a křičela. Vím, že to muselo být hrozné, ale aspoň podat to mohla jinak. Shrnout to.

 

Taky si měla uvědomit, že má další dceru, která potřebuje její péči. Ne, aby se uzavřela do sebe a odmítala s ní navázat jakýkoliv kontakt či odříznout se od světa.

 

V knize je také nespočet jmen, které hned zapomenete a nebo Vám budou okamžitě splývat.

 



Také musím říct, že jsem se musela dosti přemáhat, abych knihu dočetla. Měla jsem ohromné štěstí, že kniha má něco málo přes 200 stran.

Druhá půlka byla ale o něco lepší. Celkem dobře se četla a už nebyla taková nudná - dalo se to číst.

Paní Simona v druhé půlce víceméně popisuje Jak vznikala kniha a tak. Její pohled na svět už se změnil z čistě negativního na takový...neutrální až kapičku pozitivní. Začala se více věnovat své druhé dceři, Elišce.

Krásné a někdy dojemné byly Simoniny a ostatních lidí vzpomínku na Barču. To se autorce dovedlo popsat hezky.

Potom co hodně ovlivní hodnocení budou obrázky!
Není jich tam nijak přehnaně moc, ale úžasně oživují nudnou knihu. Bohužel si zrovna nevzpomínám, kdo je nakreslil a ani nevím, zda to tam bylo napsáno.
Část obrázků zachycuje Báru a jiné jsou takové zvláštní. Hezky zvláštní. A já, jako "amatérská umělkyně" jsem je obdivovala a věnovala jim větší pozornost, než samotné knize.

Tuto knihu jsem si vybrala špatně, ale přesto ji nechci nijak odsuzovat. Někomu se takovéto knihy líbí. Mně nesedly. Takže hodnocení. Jsem trochu na vážkách. Kniha samotná nic moc. Ale zase hodně to vyrovnávají ty obrázky...

6/10

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!