Autorka: Paullina Simonsová
Nakladatelství: Ikar
Série: Taťána a Alexandr
Díl: 1/3
Počet stran: 616
Rok vydání: 2004/2013
Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…
Legendární romantický příběh o lásce, jež musela vzdorovat hrůzám války, zvůli diktatur i lidské zášti.
Začínám milovat historické romány. Ano, vidíte dobře. Pomalu, ale jistě se zamilovávám.
Jasným důkazem je tato kniha - Měděný jezdec, po které jsem pokukovala už dlouho, ale dostala jsem se k ní teprve nyní. A rozhodně jsem neudělala chybu.
Jelikož 2. světová válka, ještě není mé učivo, nějaké představy jsem měla, takže jsem se do knihy nevrhala naslepo, ale že bych toho věděla nějak hodně, to se také říct nedalo.
Tato kniha je překrásná a hrozná zároveň.
Najdeme v ní krásné okamžiky jako první lásku a ač se to zná velmi naivní a nepravděpodobné, tahle láska je tak kouzelná, že i přes laskavost Taťániny sestry si budete přát, aby jim šla z cesty a nechala je žít v jejich sladkém světě.
Dovolím si napsat, že v žádné (možná v některé ano, ale zrovna jsem na ni zapomněla a moc jich není) knize není popsána láska tak opravdově a věrohodně. Když nějakou hrdinku hrdina opustí, probrečí celé dny, ale Taťána ne, ta se svého milého raději vzdá, než aby ublížila své milované sestře. To už ukazuje na genialitu příběhu a dokazuje to, jak moc Taťána všechny miluje a dokonce i ty, kteří si to v danou chvíli nezaslouží.
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Taťána, která je to nejnevinnější děvče. Takovou hrdinku už nikdy nenajdete. Ona je obětavá, neskutečně milá a hodná. Nikdo by si ji nezasloužil. Až na Alexandra...Taťána je prostě ten typ hrdinky, která je i přes naivitu, která z ní někdy vyzařovala úžasná hlavní hrdinka.
Alexandr Barrington (dávám přednost jeho americkému jménu) je naprosto dokonalý! On je vážně úplný bůh :) Bohužel jeho minulost není zase tak úžasná, ale nebudu toho moc prozrazovat jen - i přes to, co si prožil je ú-ž-a-s-n-ý!!!! A jéje, vyvádím jako puberťačka :D
Taťánina sestra - Dáša je...hodná a milující sestra, ale...miluje Alexandra a za to jsem jí neměla ráda. Chápejte, Alexandr a Taťána jsou tak úžasný pár a k tomu se tam přichomítne její sestra a všechnu romantiku zkazí. A ještě se objeví Alexandrův kamarád Dimitrij, který je zmetek a zkazí toho víc než Dáša, kterou bych měla ráda, kdyby neměla ráda Alexandra, ale Dimitrij...Blééé...
Nepřijde vám na odstavci s postavami něco divného. Ano, jsou čtyři...Hmm, takže kdyby tam nebyl Dimitrij nebo Dáša, tak bychom tu měli milostný trojúhelník. Místo toho to je milostný čtyřúhelník, jestli se to tak dá formulovat. Ano, rozčiluje vás to, ale přesto to knize dává tu vyjimečnost.
Kniha je rozhodně nenapravitelně romantická a dramatická, ale je v ní i ten zlověstný nádech. Hrůzy války. Hladomor, zima a všude mrtví. Z knihy budete mít husí kůži a v některých chvílích budete jen civět s otevřenou pusou a nebudete moci dělat nic jiného než číst dál a nebo si číst tu pasáž znova a znova.
Měděný jezdec je tlustá kniha, ale celých 616 stránek jsem zhltla za opravdovou chvilku. Něco vás prostě nutí číst dál a ať je to dokonalost Alexandra či statečnost Taťány a nebo ty pocity, které ve vás kniha vyvolává, není toto dílo dokonalé.
Dalo by se říci, že plno lidí tuhle knihu mít rádo nebude, protože není vlastně ničím zvláštní. Omyl, je naprosto vyjimečná! Při čtení a dočítání si sice řeknete: ,,Jo, té knížce něco chybí, ale co?"
Nezjistíte to. Většina to nezjistí, protože kdykoli na knihu pomyslíte, vzpomenete si na ty nejkrásnéjší a nejdrsnější okamžiky, ale nic, co by se vám nelíbilo, zpětně nenajdete, takže se budete muset smířit s ním, že kniha je prostě dokonalá. A na konci, který je skličující, otevřený a naprosto zničující, vás kniha nenechá chladnými a ukápne i ta slzička :).
,,Normálně by od něho Taťána odvrátila zrak a šla dál, jenomže tenhle voják se na ni díval s takovým výrazem ve tváři, jaký Taťána předtím nikdy neviděla."
Jelikož 2. světová válka, ještě není mé učivo, nějaké představy jsem měla, takže jsem se do knihy nevrhala naslepo, ale že bych toho věděla nějak hodně, to se také říct nedalo.
,,Jak stála, dívala se kasárenskými vraty a čekala na Alexandrova, měla pocit, že se vznáší na obláčku osudu, který jí zkrášlil odpoledne nepravděpodobností a touhou."
Tato kniha je překrásná a hrozná zároveň.
Najdeme v ní krásné okamžiky jako první lásku a ač se to zná velmi naivní a nepravděpodobné, tahle láska je tak kouzelná, že i přes laskavost Taťániny sestry si budete přát, aby jim šla z cesty a nechala je žít v jejich sladkém světě.
,,V té chvilce, než usnula, si Taťána uvědomila, že se tolik nebojí nekonkrétních hrůz války jako konkrétního hlubokého žalu."
Dovolím si napsat, že v žádné (možná v některé ano, ale zrovna jsem na ni zapomněla a moc jich není) knize není popsána láska tak opravdově a věrohodně. Když nějakou hrdinku hrdina opustí, probrečí celé dny, ale Taťána ne, ta se svého milého raději vzdá, než aby ublížila své milované sestře. To už ukazuje na genialitu příběhu a dokazuje to, jak moc Taťána všechny miluje a dokonce i ty, kteří si to v danou chvíli nezaslouží.
,, ,,Ty jsi patřila všem ostatním, ale já byl pouze tvůj." "
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Taťána, která je to nejnevinnější děvče. Takovou hrdinku už nikdy nenajdete. Ona je obětavá, neskutečně milá a hodná. Nikdo by si ji nezasloužil. Až na Alexandra...Taťána je prostě ten typ hrdinky, která je i přes naivitu, která z ní někdy vyzařovala úžasná hlavní hrdinka.
Alexandr Barrington (dávám přednost jeho americkému jménu) je naprosto dokonalý! On je vážně úplný bůh :) Bohužel jeho minulost není zase tak úžasná, ale nebudu toho moc prozrazovat jen - i přes to, co si prožil je ú-ž-a-s-n-ý!!!! A jéje, vyvádím jako puberťačka :D
Taťánina sestra - Dáša je...hodná a milující sestra, ale...miluje Alexandra a za to jsem jí neměla ráda. Chápejte, Alexandr a Taťána jsou tak úžasný pár a k tomu se tam přichomítne její sestra a všechnu romantiku zkazí. A ještě se objeví Alexandrův kamarád Dimitrij, který je zmetek a zkazí toho víc než Dáša, kterou bych měla ráda, kdyby neměla ráda Alexandra, ale Dimitrij...Blééé...
,,Myslíte třeba Dimitrije?"
,,Ano, jeho. Pošleme ho do ulic s puškou. Až padne, pošleme tam sebe s tankem, s takovým, jaký jste pro mě vyrobila. Až padnu já a všechny barikády budou srovnány se zemí, všechny zbraně a tanky budou pryč, tak pošlou vás s kamenem."
,,A až já padnu?" Zeptala se Taťána.
,,Vy budete poslední obranná linie. Až padnete, Hitler bude pochodovat Leningradem, stejně jako pochodoval Paříží." "
Nepřijde vám na odstavci s postavami něco divného. Ano, jsou čtyři...Hmm, takže kdyby tam nebyl Dimitrij nebo Dáša, tak bychom tu měli milostný trojúhelník. Místo toho to je milostný čtyřúhelník, jestli se to tak dá formulovat. Ano, rozčiluje vás to, ale přesto to knize dává tu vyjimečnost.
,, ,,Láska znamená být milován," prohlásil Alexandr, ,,opětovaně." "
Kniha je rozhodně nenapravitelně romantická a dramatická, ale je v ní i ten zlověstný nádech. Hrůzy války. Hladomor, zima a všude mrtví. Z knihy budete mít husí kůži a v některých chvílích budete jen civět s otevřenou pusou a nebudete moci dělat nic jiného než číst dál a nebo si číst tu pasáž znova a znova.
,, ,,Odvahu, Alexandře," zašeptala.
,,Odvahu, Taťáno." "
Měděný jezdec je tlustá kniha, ale celých 616 stránek jsem zhltla za opravdovou chvilku. Něco vás prostě nutí číst dál a ať je to dokonalost Alexandra či statečnost Taťány a nebo ty pocity, které ve vás kniha vyvolává, není toto dílo dokonalé.
,, ,,Odpustím ti," zasyčela Taťána přes zaťaté zuby a slzy se jí řinuly po tvářích, ,,tvůj statečný a lhostejný výraz, Alexandře!" Zasténala bolestí. ,,Ale ne tvé statečné a lhostejné srdce." "
Dalo by se říci, že plno lidí tuhle knihu mít rádo nebude, protože není vlastně ničím zvláštní. Omyl, je naprosto vyjimečná! Při čtení a dočítání si sice řeknete: ,,Jo, té knížce něco chybí, ale co?"
Nezjistíte to. Většina to nezjistí, protože kdykoli na knihu pomyslíte, vzpomenete si na ty nejkrásnéjší a nejdrsnější okamžiky, ale nic, co by se vám nelíbilo, zpětně nenajdete, takže se budete muset smířit s ním, že kniha je prostě dokonalá. A na konci, který je skličující, otevřený a naprosto zničující, vás kniha nenechá chladnými a ukápne i ta slzička :).
,, ,,Taťáno, miluju tě. Slyšíš mě? Miluju tě tak, jak jsem ještě v životě nikdy nikoho nemiloval. A teď vstaň. Kvůli mně, Taťo. Kvůli mně prosím vstaň a běž se starat o svou sestru. Běž. A já se postarám o tebe." "
9,9/10
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému obchodu Dobré knihy a knihu si můžete pořídt zde!
Určitě zajímavé. Já včera dočetl Rudou jízdu od Bábela. :)
OdpovědětVymazatMoc pěkná recenze :) Knížka vypadá opravdu zajímavě, určitě se po ní podívám :)
OdpovědětVymazatKrásná recenze. Historické romány mám ráda, takže si ji přidám na seznam přečíst ;)
OdpovědětVymazattaky miluju historicke romany a naprosto miluji tuhle knizku♥
OdpovědětVymazatMusim s tebou souhlasit, nektere okamziky jsou vazne hruzne, ale ta laska mezi alexandrem a tatanou je naprosto okouzlujici, nejde popsat slovy, sami si knihu musite precist♥
ja sem knihu uz cetla, ale ted pres prazdniny delam re - reading a ta kniha je jeste lepsi nez napoprvy, nejde se odtrhnout♥
Uzasna recenze:)