Autor: Stephen Chbosky
Nakladatelství: Brio
Série: -
Díl: -
Počet stran: 216
Rok vydání: 2012
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Podle své knihy natočil Stephen Chbosky také stejnojmenný film, v němž ztvárnili hlavní role Logan Lerman a Emma Watson.
Znáte to? Nová střední škola, noví přátelé, nové prostředí, zkrátka všechno nové? Někteří už asi ano, ale některé to zatím čeká. Našeho kamaráda Charlieho to potkalo zrovna teď. Měl z toho všeho nového strach. A díky tomu, že měl strach, vznikla tahle kniha.
Hned na začátek - nemám ráda knihy, které jsou psané formou mailů, chatů nebo dopisů. Ano, třeba kniha S láskou Rosie je takto psaná a je to strašně těžká a objemná knížka, takže...kdyby to bylo psané normálně tak bych si ji i užila, ale co je moc, to je moc.
,,Chci,abys věděl,že jsem št'astný i smutný zároveň a stále se snažím přijít na to,jak je to možné.“
Ten, kdo stojí je naprostý opak. Kniha je psaná formou dopisů, které Charlie posílá nějakému příteli, v tomto případě mi styl nevadil. V této knize je to psáno tak věrohodně, že občas zapomínáte na to, že to není ten klasický příběh, ale vlastně několik dopisů, které z toho všeho udávají celek.
Charlie, který nás provází celým svým příběhem je stydlivý klučina, který byl hozen do vody, ve které se musí naučit plavat. Protože už nechce být ustrašený kluk, kterému strkají hlavu do záchodové mísy nebo ho mlátí. Ne! Najde si kamaráda a okouzlující kamarádku a partu kamarádů. A na malou, ale nekonečnou chvilku je všechno perfektní, ale potom to začne jít z kopce.
Další důležitou postavou je skvělá a okouzlující kamarádka Sam, která je naprosto úžasná. Dokázala Charlieho a ostatní podržet, když potřebovali a ona je prostě jiná než většina postav. Ať už této knihy nebo knih jiných.
Jejím nevlastním bratrem je Patrick, což je takové nemehlo. Měla jsem ho moc ráda, jelikož jeho radost, že nedostal z písemky pětku, byla tak hrozně nakažlivá, že jsem se museli usmívat a radovat s ním.
Nejlepší na této knize je, že se při čtení budete cítit nekonečně a budete si přát, abyste mohli stát se Sam na korbě auta a svištět s větrem o závod. Vítr vám bude cuchat vlasy a budete se řítit osvětleným tunelem a temným městem. A k tomu bude hrát hudba, která se bude ztrácet ve větru.
,,Přijímáme tu lásku, kterou si myslíme, že si zasloužíme."
A když knihu dočtete, budete si říkat: ,,Jak mi to mohlo uniknout," a autor vám po dočtení nasadí brouka do hlavy, takže budete mít pocit, že to není všechno, že něco chybí. Ale po chvíli se uklidníte a vlastně si uvědomíte, že to skončilo dobře. A to je definitivní konec.
Někomu Ten, kdo stojí v koutě nesedne, ale mě se kniha vážně moc líbila. Je to jedna z těch, které se vám vryjí do paměti a vy na ni ještě dlouho budete myslet. Tahle kniha je taky trochu o tématech, o kterých se nemluví. Je o útrapách na střední škole a o problémech puberťáků a to v jakékoli době, ale také o prvních láskách a pevném poutu přátelství.
Ale hlavní je to, že se při čtení budete cítit kouzelně a nekonečně.
,,Sam poklepávala rukou o volant. Patrick vystrčil ruku z okýnka a plachtil s ní ve vzduchu. A já jsem prostě jenom seděl mezi nima. A když ta písnička dohrála, něco jsem řekl. ,,Cítím se nekonečně." "
9/10
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji internetovému nakladatelství a knihkupectví Slovart a knihu si můžete výhodně pořídit ZDE!
Moc hezká recenze, doporučuji mrknout na tento blog http://atreeofbooks.blogspot.cz/
OdpovědětVymazatMá podobný styl psaní.
Děkuju a už jsem se mrkla :)
VymazatJsem moc ráda, že jsem narazila na recenzi právě na tuhle knížku :) Už docela dlouho po ní pokukuji a mám chuť si ji přečíst :) Tvoje výborná recenze mě přesvědčila, že kniha vážně stojí za to :)
OdpovědětVymazatO knize jsem hodně slyšela, viděla jsem i film :). Možná si ji taky jednou přečtu :-).
OdpovědětVymazat