Autorka: Paullina Simonsová
Nakladatelství: Ikar
Série: Taťána a Alexandr
Díl: 2/3
Počet stran: 408
Rok vydání: 2013
Rok 1943. New York. Město nových nadějí, tisíce kilometrů vzdálené od válkou zmítané Evropy i rodného Leningradu. Město, do něhož Taťána přijela začít nový život a kde se narodilo její dítě – Alexandrův syn. Jenomže ani oceán nedokáže Taťanu oddělit od stínů minulosti a z nejistého pocitu, že je její manžel stále naživu, se stává jistota i posedlost. Mezitím se v ruinách Starého světa Alexandr ze všech sil snaží uniknout všudypřítomné smrti. Ví, že proti němu stojí nejen nacistický nepřítel, ale i vražedné soukolí Stalinova režimu. Kupředu ho žene jediná myšlenka – ještě jednou se setkat s Taťánou…
DRUHÝ DÍL LEGENDÁRNÍ ROMANTICKÉ SÁGY POPRVÉ V ČESKÉM PŘEKLADU!
Určitě všichni známe prokletí druhých dílů! Ano, proto jsem se této knihy docela bála (takže mi částečně nevadilo, že holky na mě zapomněly), ale zároveň jsem se na ni strašně těšila. A když se mi dostala do rukou, musela jsem odložit učení na písemky a okamžitě jsem se vrhla do četní, protože to, jak skončil Měděný jezdec...Po tom konci prostě potřebujete číst dál, i když doma další díl nemáte a vy z toho šílíte, protože chcete vědět co bude s Taťánou a Šurou.
,, ,,Alexandře, nikdy nezapomeň, že jsi dostal do vínku obdivuhodné dary. Nesmíš je promarnit. Nedávej je bez rozmyslu, nezneužívej je a nepovažuj za samozřejmé. Máš v sobě žár, který by tě mohl sežehnout." "
Hned na začátku si musíte uvědomit, že tenhle díl je naprosto o něčem jiném. V této knize je jiná atmosféra a děje se v něm úplně něco jiného než v prvním díle. Prostě a jednoduše - tento díl je jiný. Už tady nenajdete všude přítomný hlad, který sužuje lidi, ale zase se bude umírat, ale bude tady jedna smrt, která vás nesmírně zasáhne.
,,Pojď tam se mnou ještě aspoň jedno ráno, rozděláme ještě jeden oheň, dáš si ještě jednu cigaretu, ještě jednou si zaplaveme, ještě jednou se usměj, ještě jednou, ještě jednou, miluj mě až na věčnost, která se jmenuje Lazarevo, lásko moje."
Taťána a Alexandr je především o Alexandrovi samotném a jeho rodině. Dozvíme se, jak Alexandr prožíval nelehké začátky života v Rusku, ale také v tomto díle se opakují některé situace z Měděného jezdce a zjistíme, jak je viděl Alexandr. A že ta chvíle, kdy se potkali na rohu ulice, když začala válka a kde Taťána seděla na lavičce a lízala zmrzlinu, má větší význam, než se na první pohled může zdát.
,,Dal mi ji manžel a otec mého syna, aby mě ochránila před kanibaly," odpověděla Taťána. ,,Byl major Rudé armády, uměl střílet a naučil mě to. Teď zmiz."
Stála rozkročená a waltherovku držela oběma rukama."
Hlavními hrdiny jsou Taťána a Šura, které si od prvního okamžiku zamilujete a budete jim fandit celým srdcem. Taťána už není ta naivní dívenka, ale stala se z ní statečná žena. Zase se budete rozčilovat nad tím, jak se za všechny obětuje. Ale na druhou stranu se budete rozplývat nad její láskou k Šurovi a Anthonymu (který je strašně roztomilý klouček) až se vám bude chtít brečet, protože takové knihy od Paulliny jsou - chytnou vás za srdce. Naproti tomu Alexandr se nemá nejlépe. Zajali ho, věznili, tloukli a on se nevzdal. Při životě ho držely vzpomínky na Taťánu a jeho dítě, které nikdy neviděl. Z počátku se mu to dařilo, ale ani tenhle voják nevydrží všechno. I když prožíval nekonečnou bolest, kterou trpěla i Taťána - ať už z odloučení nebo z toho, jak se ho všichni snažili zlomit - on věřil, že se dostane za Taťánou do Ameriky, kde budou konečně žít šťastně až do smrti.
,,Odvahu, Taťáno. Seber síly, holčičko, a ukaž, co v tobě je. Kvůli mně vstaň a jdi dál. Starej se o našeho syna a já budu pečovat o tebe."
Paullina Simonsová je brilantní spisovatelka, jejíž slova vás zasáhnou. Doslova. V jednu chvíli se usmíváte na tím, jak Anthony roste a směje se a za okamžik pláčete kvůli jeho nešťastným rodičům. Také vás Paullina nutí prožívat události, které se už staly. Přehrává vám vzpomínky, které jsou šťastné, ale i zdrcující a po těch se vám chce strašně brečet, protože si připomínáte, co se dělo v Leningradě a jak byla láska Šury a Taťány čistá, byť byla pošpiněná válkou a nekonečnou blokádou.
V co doufáš?
V co věříš?
A to nejdůležitější - co miluješ?"
Tento odstavec čtěte jen na vlastní nebezpečí - možná obsahuje menší spoiler, který si možná domyslíte (ti, kteří jste četli MJ) a možná taky ne!!
Ale určitě neuhodnete, co je na knize ještě horší než vzpomínky! Je to to, že autorka udělala něco neslýchaného, co se jen tak nevidí. Myslím, že jsem se s takovou situací ještě v žádné knize nesetkala a proto mě asi tak hrozně zasáhla, ale, ale...Nemůžete ztratit oblíbenou postavu dvakrát!! Prostě nemůžete! Když už ji vidíte a radujete se, že je na živu, autorka udělá tu největší blbost, kterou udělat může! Ale upřímně - protože to udělala se mi kniha líbila ještě víc, než kdyby se to nestalo. Takže - nesnáším tě za to Paullino, ale jsem ráda, že jsi to udělala!
,,Beze slova se na sebe dívali, v očích bolest a lítost nad všemi těmi minutami, hodinami a léty odloučení, jež jim připadala stejně dlouhá jako stvoření země. Na tváři se jim oběma zračil úžas a nekonečný smutek."
A konec? Co si budeme nalhávat, jsem s ním spokojená a klidně by to takhle mohlo skončil, ale stejně si s radostí přečtu poslední díl Letní zahradu, která je už takové nenáročné romantické drama, ale uvidíme! Třeba budu mile překvapená.
I když jsem se bála, že Taťánu a Alexandra bude provázet ono prokletí druhých dílů, bylo to pěkné a strhující pokračování. Ale myslím si a troufám si napsat, že Měděný jezdec se mi líbil mnohem více, i když Taťána a Alexandr byla také velmi emotivní kniha, u mě vede Měděný jezdec, kterému se (nejspíš) už žádná kniha nevyrovná. Četla jsem to u mnoha holek z blogu a nebránila bych se, kdyby Měděný jezdec, ale i celá série byla zařazena do povinné četby, protože by to bylo zase něco nového. A když pomineme některé erotické scény, bylo by to úžasné čtení i pro nečtenáře. A úžasný by byl i film, takže doufám, že se ho někdy dočkáme.
Takže knihu a celou sérii (i když ji nemám přečtenou úplně celou) doporučuji přečíst, protože je to mimořádné čtivo, které vás chytne a už nepustí.
,,Na chviličku jsem se ho zase dotkla, narostla mi rudá křídla, znovu jsem v Letní zahradě hořela mládím a v srdci mi rozkvetla naděje na věčný život."
9,5/10
V Petrohradu jsem byl, je to zajímavé město. :)
OdpovědětVymazatJá tak nějak pořád váhám, jestli se do té knihy mám pustit. Měděný jezdec mě moc neoslovil, ale už ve více recenzí jsem četla, že tento díl je jiný... asi tomu dám ještě šanci :)
OdpovědětVymazatTeprve mě čeká Měděný jezdec, už se na něj moc těším :)
OdpovědětVymazatZajímavá knížka! K Rusku mám o trochu bližší vztah, protože jsem si ruštinu zvolila jako druhý jazyk, takže mě série docela láká :)
OdpovědětVymazat