Ahoj!
Vítám vás u druhého dílu rubriky Jídlo a knihy. Vlastně mám už asi čtvrt roku v zásobě článek o sladkých večeřích, ale nakonec jsem se rozhodla, že zasněžené pozdní víkendové ráno je asi každému knihomolovi k srdci blíž než tmavý večer. Mimochodem - pátkem jsem uzavřela jeden z nejhorších měsíců ve školním roce a už vím svoje známky na pololetí. Předmětem, se kterým jsem letos bojovala nejvíc, ačkoli Ami jím proplouvala jakoby nic, byl Přírodopis. Nesmějte se!
A teď už k článku :)
Mým prvním typem na ranní lenošení je mix medu, vloček a nejsladší knížky letošních Vánoc. Chytřejší už nejspíš tuší, jedná se o knížku
Dárek z pravé lásky. Knížka je o to ideálnější, protože během snídaně v pohodě stihnete přelouskat jednu z 12 povídek a nemusíte se celý den trápit tím, jak to dopadne. A co že je to o Vánocích? To bych musela čekat rok, než bych se do knihy pustila :) Já osobně můžu číst o lásce v kterémkoli období!
A jako skvělou sladkou snídani jsem k tomu vybrala
Noční vločky. Recept vkládám níže:
Na jednu větší misku: V misce smícháme
34 g velkých ovesných vloček, 20 g rozinek nebo jiného sušeného ovoce, hrst nasekaných mandlí nebo jiných ořechů, 1 celé nastrouhané jablko a 90 ml mléka. Přikryjeme a dáme přes noc do ledničky. Ráno nakrájíme
další jablko na plátky (i se šlupkou) a
vaříme s trochou vody (zhruba 4 polévkové lžíce) a
lžící medu. V dalším kastlíku
mícháme med a hrst nasekaných vlašských ořechů. Před servírováním na vločky poklademe uvařená jablka, posypeme
trochou skořice a zalijeme medovo-ořechovou směsí. Dobrou chuť!
(Inspirace byla v lednovém čísle albert magazínu, ze kterého jsem si vzala většinu surovin a upravila jejich množství.)
Druhá knížka je o trochu pohádkovější, barevnější a kouzelnější než ta předchozí. Jedná se o poslední díl série
Erilian - Střípky hvězd, který si ale můžete přečíst i samostatně bez znalosti předchozích dílů. Vybrala jsem ho hlavně proto, že zhruba půlka knihy se odehrává na Ledovém kontinentu, což je ideální zasněžené prostředí. Jako bonus knihu napsala česká autorka, takže o to je má láska k této knize větší.
Jelikož je knížka pohádkovější, tak kouzelnější musí být i snídaně. Vybrala jsem
Chia pudink s černým rybízem, ale při vaření myslete na to, že místo černého rybízu můžete použít téměř každé ovoce. Právě tuhle variabilitu na tom miluju!
Na jednu menší misku: Do misky nasypeme
3-4 lžíce chia semínek (množství je hodně individuální, pamatujte, že čím víc chia semínek, tím hutnější bude pudink) a
zalijeme mlékem. Uvádí se zhruba 200 ml, ale já to prostě dolévám zhruba 2 cm pod okraj misky.
Větší hrst černého rybízu rozmačkáme vidličkou a od výsledné "kašičky" oddělíme šlupky (někdy jsem na tento krok příliš líná a rozmixované rybízy tam dám i s tím tužším obalem, chuti to neubere), které do směsi přidávat nebudeme. Rybíz přidáme do misky spolu se
lžičkou medu nebo cukru. Zakryjeme talířkem a dáme přes noc do lednice. Ráno už stačí popřát jen dobrou chuť!
Pokud ovšem nemáte rádi Vánoce, pohádky nebo romantiku, tak je tu pro vás typ třetí. Nabízím vám zasněžený, mrazivě silný román jménem
V šedých tónech. Jestli vám nevadí číst hned po ránu knížky, které vás vezmou za srdce, tak bych do této knížky šla. Zatím vám o ní moc neřeknu, protože jí momentálně čtu. Rozhodně tedy ne ke snídani, protože na mě je to moc silné, ale jelikož jsem hodně velká citlivka, tak bych to podle sebe až tak neposuzovala.
Ovesnou kaši v kombinaci s vlašskými ořechy a medem zbožňuji. Je to podobná kombinace jako v první snídani, ale zároveň je každá něco úplně jiného. Je to zvláštní :)
Na jednu misku (Na obrázku jsou to jen 2/3 porce): Do rendlíku nasypeme
40 g ovesných vloček,
4 lžíce mléka, trochu kokosu a popř. polovinu rozmačkaného banánu. Vše zalijeme asi
200 ml vody a vaříme na mírném ohni kolem 10 minut, jednoduše dokud se nevstřebá všechny voda. Poté do kaše zamícháme
lžíci másla, trochu oleje a lžíci kokosu. Celé vaříme asi 2 minuty a následně stáhneme z plotny. Kaši posypeme
vlašskými ořechy a zakapeme medem. Pokud chcete, tak si můžete kaši přisladit :)
Snad se vám dnešní tipy na pozdní snídaně líbili :) Asi vidíte, že pokud si chci dopřát slavnostnější snídani tak sahám většinou po sladkých variantách. Paradoxem ale je, že daleko častěji snídám obyšejné slané rohlíky nebo housky. Jsou to ale klasické věci, které znáte všichni a proto jsem vám chtěla ukázat něco, co k smrti miluju. Navíc teď u mě jasně vedou vlašské ořechy, které táta dostal k Vánocům od známých, takže je dávám do všeho. Bohužel začínají docházet :( Mějte se krásně!
Vaše Ell!
(Obrázky: vlastní tvorba Ell)
Název: Smrtící dotek
