
Autor: Kai Meyer
Série: Arkádie
Díl v sérii: 3.
Počet stran: 344
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2016
Anotace: Alcantarové a Carnevarové – dvě znepřátelené rodiny, dva mafiánské klany. Tajemno, napětí, zločin i láska.
Rosa s Alessandrem již nechtějí své city skrývat. Poštvou tím proti sobě celé klany arkádských dynastií a hrozí jim smrt. Prchají přes celou Sicílii a postupně poznávají, kdo za tímto spiknutím stojí: Hladový muž, který se vrátil po mnohaletém uvěznění na svobodu a chystá se opět nastolit prastarý, krutý řád. Vychází najevo pravda o TABULE, o Rosině otci a mnoha dalších záhadách. Podaří se jim zastavit nevyhnutelný pád a přežít?

"Ne všechny Lamie jsou Alcantary. Nejsi tak jedinečná, jak si myslíš."
Hlavní postavy se nám od minule nijak nezměnily. Hlavní hrdinka Rosa Alcantara mi za celou sérii nepřirostla k srdci. Co si budeme povídat, má hrozně málo kladných vlastností. Je to vlastně jen blonďatá, sadistická a nevděčná zbohatlice, která užívá sarkasmus a ironii v každé větě a je spíš zlá. Kdykoli ji někdo zachrání, tak se projeví její nevděčnost. Jasně, není jen špatná, má to být přeci klaďas, ale ty nesympatické vlastnosti převažují. Takže rozhodně nesympatická hlavní hrdinka. A nesmíme zapomenout na to, že se proměňuje v hada, takže patří do linie Lamií.
Druhá hlavní postava, Rosiin přítel Alessandro, je rozhodně sympatičtější. Na rozdíl od hlavní hrdinky umí projevit vděčnost a proměňuje se v pantera. Je starostlivý a má jednoduše lepší vlastnosti než Rosa. I tak je to pro mě, ale neutrální postava. Takže hlavní dvojice mi prostě nesedla.

Teď se dostaneme okrajově k ději. Pouze naťuknu obsah, protože tole je ten typ knihy, kde se bojíte, co smíte prozradit. Ale zpátky... Autorovi se podařilo poštvat prakticky celý svĕt proti hlavním hrdinům a tím vlastnĕ vytvořila dĕj knihy. Kámenem úrazu ale byla neuskutečnitelnost a absurdnost nekonečného unikání hlavních hrdinů. Mĕla jsem chuť mlátit hlavou do zdi vždycky, když zase utekli všem svým nepřátelům a stíhali se u toho líbat. Ale to je prostĕ riziko všech rádoby akčních fantasy romancí. Myslím si, že navzdory mé averzi k dĕji, se právĕ on postaral o spád dĕje.
"Měli bychom to zkusit ještě jednou," řekl po chvíli.
"Políbit se, aniž by se z nás stala monstra?"
"Mám tě rád i jako monstrum." - úryvek z předchozího dílu Arkádie: Vzpoura
Bez mučení přiznám, že nejkrásnější část knihy je obálka. To vlastně platilo asi u celé série. Je to vážně úchvatný knižní kabátek, který perfektně vystihuje děj. A navíc - fialová! Kombinace zvířecích siluet a tajemné fialové oblohy tady vážnĕ funguje.
Když jsem sérii začínala číst, tak to bylo kvůli mafii. Autorovi se ale zřejmĕ trochu omrzela a tak ji odsunul na vedlejší kolej. Od finálního dílu tedy můžete očekávat trochu detektivky, trochu romantiky, hodnĕ zvířecích promĕn a neustálé utíkání. A bude se vám to dobře číst :)

"Americká pizza? V Itálii?"
"Proč ne? Mám revolver z Německa, džíny z Turecka a matku z Maroka. A co má být?"
Asi už vám došlo, že je hrozně moc věcí, co bych knize vytkla. I přes to se mi ale kniha líbila. Tak nějak si udržela standart předchozích dílů, což bylo dobře. Možná jsem od vyvrcholení čekala trochu víc, ale propadák to není. Jestli si říkáte, že dneska je to docela krátké, tak je to proto, že poslední díl Arkádie staví na neočekávaných situacích a překvapeních stejně jako minulý díl. Takže je těžké nic neprozradit :)

7/10
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Ell
Ten toho asi hodně napíše... možná má to i lidi. :D
OdpovědětVymazatNapsala jsi moc hezkou a inteligentní recenzi. Nakladatelství Fragment má velmi schopnou a kritickou spolupracovnici.
OdpovědětVymazatTu knihu neznám a začátek mi poněkud připomínal dva nesvářené italské rody - Kapuleti a Montekové.
Já také preferuji ich formu, zdá se mi přitažlivější. ☼☼☼
Kdysi jsem četl první díl, ale k dalším jsem se zatím nedostala. :/ Asi zaběhnu do knihovny :)
OdpovědětVymazat